Vaši náruč sice nenahradíme, ale jsme připraveni se o Vaše dítě co nejlépe postarat.

Adaptační období

Adaptační období je potřeba vnímat komplexně, nezapomínat na žádný z faktorů a vidět adaptaci v širších souvislostech. Přináší změnu celé rodině, nejen samotnému dítěti. Důležitou roli v adaptaci hraje osobnost dítěte, rodičovský přístup i přístup pečujících osob. Dítě v raném věku ještě nemá plně utvořenou osobnost a je velmi flexibilní, což mu pomáhá adaptační období zvládnout a přizpůsobit se novým situacím.

Adaptační období začíná již před samotným umístěním dítěte do DS. Pro jeho úspěšné zvládnutí je vhodné připravit jak dítě, tak i sebe jako rodiče. Rodiče s dítětem o nástupu do DS mluví, seznamují ho s novým prostředím a změnou, která ho čeká. Během adaptačního období není vhodné plánovat další významné životní změny (narození sourozence, nástup do zaměstnání apod.) nad rámec samotného nástupu do DS. Tyto změny by pro dítě mohly být velmi náročné a celý proces adaptace by ztěžovaly a prodlužovaly. Vnitřní připravenost rodičů na umístění dítěte do DS, jistota ve správnost rozhodnutí a důvěra v personál DS se přenáší i na dítě a podporuje úspěšné zvládnutí adaptačního období. Naopak nejistota rodičů se odráží i v nejistotě dítěte.

Během adaptačního období si dítě postupně uvědomuje, že už není středem pozornosti jako dosud v rodině, ale stává se součástí kolektivu stejně starých dětí, ve kterém je potřeba dodržovat určitá pravidla. Dítě se musí vyrovnat s řadou nových pocitů a naučit se je zpracovávat. U dítěte se mohou objevit změny v chování (nemusí být nutně negativní), se kterými je třeba počítat a dopřát mu dostatek času k adaptaci.

Adaptační proces je individuální, a proto může u každého dítěte trvat různě dlouho, obvykle od tří týdnů až přibližně do tří měsíců. Po domluvě s pečující osobou lze průběh adaptace upravit podle potřeb dítěte i rodičů.

Dítě, které úspěšně prošlo adaptačním procesem, se v DS cítí bezpečně a příjemně, rozumí dennímu režimu, osvojuje si hygienické návyky, zvládá pobyt v DS bez výrazných emočních výkyvů a dokáže se odloučit od rodičů.

Stěžejním prvkem v procesu adaptace je prostředí DS. Bezpečné, podnětné, přehledné a nezahlcující prostředí, se kterým se dítě postupně seznamuje, je pro adaptaci zásadní. Stejně důležitý je respektující a přívětivý přístup pečujících osob, zohledňující individuální potřeby dítěte, který mu pomáhá pobyt v DS zvládnout a projít adaptačním procesem co nejplynuleji.

Adaptační program

Adaptační program má za cíl srozumitelně popsat optimální podmínky adaptačního procesu. Již od samého začátku je důležité jasně nastavit pravidla a důsledně je dodržovat. Nedodržování pravidel, jejich časté měnění nebo ústupky ze strany rodičů vedou ke zmatenému a nešťastnému dítěti. Cílem je naopak dítě šťastné, spokojené a usměvavé.

Velmi přínosné je vytvoření společných rituálů rodič–dítě, tzv. loučících rituálů (např. pohlazení, pomazlení, pusinka, odchod rodiče). Nedoporučuje se dlouhé loučení ani vyjednávání, neprospívá to ani rodičům, ani dítěti. Pobyt dítěte v DS by neměl být podmiňován úplatky (bonbóny apod.) ani nevhodnými citovými projevy („budeš mi taky chybět“, „bude nám bez tebe smutno“). V dítěti to zbytečně vyvolává nežádoucí pocity, mate ho to a takový přístup rodiče mu v danou chvíli nepomáhá. Z praxe vyplývá, že adaptační proces bývá někdy náročnější pro rodiče než pro samotné dítě, proto není nutné se znepokojovat drobnými obtížemi (např. nemoc dítěte, potíže při loučení). Důležitá je snaha vzniklé překážky konstruktivně řešit.

Adaptační program ve třech bodech:

• společná návštěva DS rodiče s dítětem, seznámení se s prostředím
• každodenní docházka 1-2 hodiny po dobu týdne
• docházka dle smlouvy